HRA jako MNOHOSTRANNÝ NÁSTROJ aneb proč by si měli hrát i dospělí

Hra jako pojem nám může připomínat děti, které tráví čas všelijakou zábavou, divoké dovádění nebo hraní virtuálních her. Ale hra není doménou pouze dětí. Rád bych vám ukázal, jak "hraní si" je důležité i pro dospělého člověka.

Chci mluvit o "hře" jako o mnohostranném, konstruktivním a blahodárném nástroji. Hra je totiž velikým darem, který se dá využít pro mnoho pozitivních účelů, a to mnoha způsoby. A navíc princip hry je naší součástí již od nepaměti. Učí nás od malička poznávat svět a bezpečně zkoušet své možnosti interakce. Hra je zde historicky přítomna už od nepaměti a patří k přirozeným radovánkám. Navíc i zvířata si spolu hrají a dovádějí.

Je to nástroj, jak se něco naučit, něco zvládnout, odpočinout si a pořádně si užít svůj život. Ale rád bych se odpoutal od úzkého pojetí virtuálních, stolních nebo karetních her. Chtěl bych zde hovořit hlavně o zážitkové a sociální pedagogice. Ti z vás, kdo se někdy setkali s volnočasovou pedagogikou, táborovými hrami nebo firemním team buildingem, tuší, o čem bude řeč.

Když se dítě narodí, postupně se učí nápodobou vzorů, experimentováním pokus-omyl a hrou. Tak poznává svět a samo sebe v neustálé interakci. Dítě se rádo ponoří do hravé činnosti, ať už je to práce s věcí, se sebou nebo s dalšími lidmi. Děti rády vymýšlejí hry a účastní se již vymyšlených konceptů. Je to jejich přirozený způsob, jak poznávat svět a učit se. Jan Amos Komenský to věděl. Děti se efektivně učí díky hře. Práce s obrázky, se slovy, symboly, věcmi a bytostmi - to vše pomáhá dětskému rozvoji Maria Montessori vytvořila systém a pomůcky, díky kterým byly děti vtaženy do edukačního procesu.

Hra je v podstatě to, co není součástí běžného fungování. Hra nás vyvádí mimo běžné povinnosti a těžkosti. Je vysvobozením z rutiny nebo těžké práce. Uvolňuje nás, nenásilným způsobem nás učí a rozvíjí. Hra nás ideálně motivuje a těší nás. Vybízí nás k představivosti a propojuje nás s druhými lidmi. Pojďme se nyní podívat konkrétněji, v čem princip "hry" může být i pro dospělé užitečným a prospěšným. V čem všem může být hra pozitivní?

Jak jsem zmínil výše, hra může být výbornou formou učení se. Hra, a to zdaleka nemyslím stolní nebo karetní, ale prožitková interaktivní hra, může pomoci změnit vzorec myšlení jednotlivce. Jedná se o změnu postoje a uvažování, o "aha efekt". Můžeme hrát různé role, učit se zážitkem nebo tréninkem různých dovedností. V interakci s druhými vycházíme mimo svůj okruh mentálního nastavení a začneme vnímat podněty jinak, dostaneme zpětnou vazbu nebo získáme nové zkušenosti. Formou hry se můžeme učit řešit různé problémy a docházet ke shodě. Znáte někdo např. hru Den Trifidů? Nebo vzpomínáte si na denní bojovky, kdy jste cestou museli řešit různé úkoly? Jak jste v nich řešili úlohy a problémy? Čemu jste se naučili?

Hra je také forma odpočinku a relaxace. Někdo chodí rád na pivo, na masáže nebo do čajovny, někdo zase rád hraje hry. Hry nám pomůžou zapomenout na běžné úkoly a starosti. Hraní her přináší odpočinek, povzbuzení a dobrou náladu. Je zdrojem pozitivních emocí a spokojenosti. A jak bylo řečeno výše, hraní si vychází z naší bytostné potřeby hrát si.

Hry jsou skvělým nástrojem navazování a prohlubování vztahů s druhými lidmi. Hra je zaručeným nástrojem pro získávání nových přátel nebo pro upevňování již existujících přátelství. Dynamizuje vztahy, sbližuje a umí rozptýlit negativní postoje. 

Dalším důvodem je prohloubení kontaktu se sebou, s našimi emocemi a celkově prožívání sebe sama. Souhrnně bychom to mohli nazvat sebeuvědoměním. Žijeme ve světě, kde jsme zaměřeni na rychlost, výkon, úspěch a získávání nových informací. Kontakt se sebou samým je něco, co je třeba utvářet, obnovovat a prohlubovat. Naše společnost míří do povrchnosti, zkracování, k racionalizaci, instantnosti a instrumentalizaci všeho kolem nás. Když nás něco trápí nebo bolí, potlačíme negativní projevy nebo je jinak neefektivně dočasně rozptýlíme. Kontakt se sebou, se svým prožíváním může být pro moderního člověka obtížné, "zrádné" a zdlouhavé. Ale práce se sebou a se svým prožíváním, které nás spojuje s naším bytostným "jádrem", je něco, co nelze ošidit. Staré rány, frustrace, mentální programy a naučené chování, obranné mechanismy a zablokované prožívání je něco, co je třeba řešit.

Hry včetně terapie a meditace nabízejí nenásilnou a postupnou formu k naladění se na sebe. Když totiž víme, kdo jsme a co nás tíží a těší, když víme, co chceme a nechceme, když jdeme za naše společenské masky a naučené vzorce, ukazuje nám to naší pravou identitu, naše silné stránky i rezervy. Abychom byli duševně zdraví, potřebujeme vědět, co je třeba uzdravit. Někdy sice nemusíme přesně vědět o pravé podstatě našeho utrpení, ale musíme vědět, že je potřeba se otevřít léčebné síle. Díky naší identitě a vědomému prožívání můžeme poznávat a posléze vymezovat naše vnitřní hranice. Díky vnitřním hranicím dáme dobře najevo sobě i ostatním, co je možné si k nám dovolit a co si můžeme dovolit sami k sobě.

Spontánnost, autentické prožívání a kreativita nás propojují s vnitřním dítětem. Je to dítě v nás, které má své potřeby a tendence. Jsme to my, když jsme byli malí. A toto malé, zraněné, radostné, ukřivděné, zasněné, ustrašené nebo naštvané dítě v nás žije i v dospělosti. Často potlačené, schované a nevyslyšené. Ale je stále přítomné a ovlivňuje náš život. S konceptem dítěte jako "podosobností" hodně pracoval např. psychoanalytik Eric Berne. Máme v sobě složku, která si nebere servítky s pravidly a normami, která se vzteká, když něco potřebuje nebo se bez ostychu upřímně raduje. Každý máme v sobě takové malé dítě, které se potřebuje projevit. V opačném případě tuto část sebe sama potlačujeme nebo ji prostě nesytíme. A to může vést k emocionální oploštěnosti, k životnímu smutku nebo hořkosti, k přísnosti a krutosti nebo ke ztrátě smyslu života. V opačném případě otevřené prožívání a uvolněné jednání vede k radosti a životní spokojenosti.

Když se člověk může projevovat bez zábran, uvolní se v něm velká dávka energie a libosti. Pokud jsme v bezpečném prostředí, kdy si navzájem důvěřujeme, kde je možnost se svobodně projevovat, dotkneme se svého vnitřního dítěte, své nejmladší podstaty. Ta je totiž po většinu času naší "dospělou" složkou, pravidly a normami potlačovaná. Pokud se příliš svazujeme, může dojít k odstřižení tohoto energetického rezervoáru, k potlačení a ke ztrátu kontaktu se svým hlubším "já". V nejhorším případě může dojít také k neurotizaci, apatii a depresi. Hra nabízí bezpečné a nenásilné odreagování různého přetlaku a umožňuje projevit vlastní kreativitu a radost ze života.

I proto nám může hra pomoci, protože hra nám vytváří bezpečné pole k projevení. Hra ritualizuje prostor a čas tak, abychom se mohli díky ní stát tím, kým doopravdy jsme nebo se naopak na chvíli stát někým, kým nejsme. Oboje má své přínosy. Máme možnost se bezpečně projevit tak, jak chceme, a tím se tak něco naučit (dovednosti, postoje, návyky, uvažování...). Díky autentickému a hlubokému projevení může docházet ke katarzi, k odreagování se, a tím tak zpracovat své dlouhodobé a nevědomé obsahy, které náš život otravují. Pokud nás dlouhodobě někdo štve, dusí nás, manipuluje s námi nebo nám ubližuje, je vhodné bezpečným způsobem svůj hněv a strach projevit. Pokud je tlak veliký, je lepší odreagovat se bezpečně řízenou cestou spíš než provést nějakou hloupost, které bychom později litovali. Hra takovou možnost expresivního projevu umožňuje.

Hra nás také motivuje a připravuje na výkon. Hra může sloužit jako přípravný proces pro těžší nebo složitější situace a náročné výkony. Pomáhá nám vžít se do sebe, do druhých nebo do určitých situací . Pomáhá nám překonávat se v zápalu hry a vydat ze sebe to nejlepší. Hra také může urychlovat různé procesy (učení, sbližování, léčení...) a pomáhat nám při zpracování negativních emocí a bloků. Díky hře můžeme posilovat své sebevědomí a radost ze života. Beztrestně a bez studu můžeme poměřit své síly a schopnosti.

A v neposlední řadě se můžeme díky hře vnitřně léčit. Hra může sloužit čistě jako terapeutický nástroj. Nemusí jít pouze o prvky hry v terapii, ale také o celé koncepty jako je dramaterapie, muzikoterapie, arteterapie apod. Jednoduše hra jako všestranný nástroj je hodnotným zdrojem vhodným snad pro kohokoli.