Veďme své životy k blaženosti, štěstí a radosti

Co je motivem našeho jednání? Proč se o něco snažíme? Co nás rozhýbe tak, že něčemu věnujeme svou plnou pozornost, čas, peníze a energii? Proč někdy děláme něco navíc a jsme ochotni zaplatit i nějakou tu oběť? Jistě se shodneme, že všichni toužíme po blaženosti, štěstí a radosti. Případně se chceme vyhnout utrpení a dalším "negativním" pocitům. Buď něčeho chceme dosáhnout nebo se něčemu vyhnout. Proto chceme zažívat pocity naplnění, úspěchu, slastného vzrušení a uspokojení. Uspokojení může přijít i na základě vlastnění nejrůznějších věcí, získávání moci a vlivu nebo zažíváním euforického opojení. Někdo na to jde přes sport, někdo přes práci, někdo jiný přes sex, jiní přes intelektuální převahu nebo specifické dovednosti. Pro krátkodobé "instantní" uspokojení (spíše negativního dopadu) někdo pije alkohol, kouří marihuanu nebo užívá jiné návykové látky.

Někdo potřebuje na chvilku zapomenout. Někdo si dodat odvahy a pocitu síly. Někdo zase potřebuje zažít pocit radosti, kterého jinak jen těžko dosahuje. Někdo je zvyklý takto řešit cokoliv - oslavy, komunikaci s druhými osobami, nebo potlačit neštěstí, pocity smutku, hněvu, úzkosti, strachu nebo pocit nesmyslnost svého života. Někdo už je tak závislý na alkoholu a dalších návykových látkách (závislý biochemicky, ale i psychosociálně), že se bez nich necítí dobře - necítí se ve své kůži, ba dokonce pociťuje silné abstinenční příznaky - z odnětí již navyklé látky, která se projevuje podrážděním, náladovostí, sníženou pozorností a poruchami paměti. Fyzicky se mohou projevit křeče, bolesti hlavy, nevolnost a další symptomy dle specifické závislosti. Druhou stranou abstinenčních příznaků je tzv. bažení - chuť vzít si užívanou látku, lákavé vábení až neodolatelná tendence, která nás může zcela zaplavit a ovládnout naši vůli. Paradoxně se tací lidé, a není jich málo, snaží uspokojit své touhy, potřeby a řešit své frustrace nebo problémy, což je cesta do pekla.

Jelikož se všichni (až na výjimky, které chtějí z koloběhu tužeb a utrpení vystoupit) snažíme působit si dobře, je to tedy něco, co nás spojuje. A proto toto téma pokládám za vhodné pro nás všechny :-) Právě začal rok 2017. Je první den tohoto roku. A věřím, že mnoho z nás ještě léčí svojí kocovinu, i když výjimky mohou "potvrzovat" pravidlo. Je to téma k zamyšlení. Jelikož většina z nás chce žít dlouho, spokojeně a smysluplně, je otázka efektivity dosahování štěstí na místě. Jak tedy dosahovat blaženosti, štěstí nebo radosti tak, aby s námi tyto "pozitivní" pocity zůstaly co nejdéle, opakovaně, dostatečně intenzivně a "nečerpali" jsme z nich na "úkor" svého zdraví nebo psychické a fyzické pohody příštích dnů? Měl bych pár prozatímních tipů k zamyšlení a k vyzkoušení:

• Základem je vyvarovat se nadměrnému užívání alkoholu, cigaret a dalších drog - nejenom že ušetříte peníze i své zdraví, ale také nebudete tentýž a druhý den unavení, otupělí a neschopní výkonu, nerozkolísáte si svůj hormonální systém a nebudete tudíž protivní (labilita, impulzivnost). Nepřetvoříte si neuronální receptory a synapse v mozku (organické změny a vliv na tvorbu závislosti), nebude vám špatně (toxicita) a nebudete cítit intenzivní negativní emoce - smutek, úzkost, hněv atd. (syndrom z odnětí drogy).

• Uvědomte si, proč po té či oné látce, věci, situaci nebo zážitku opravdu toužíte (bažíte). Nalejte si čistého vína. Co vám má daná látka nahradit nebo zprostředkovat? Jakou potřebu a touhu vám má zážitek uspokojit? Zkoušejte si pomocí vědomé pozornosti nasměrované do sebe (sebeuvědomováním a kontemplací/meditací) uvědomit základní motivy, pocity, tužby, potřeby, problémy, frustrace, představy a očekávání. Co říkají? Co v sobě potřebujete "zalepit"? Co v sobě potřebujete posílit? Co vám v životě nebo momentálně chybí? V čem se cítíte být slabí? Jaké pocity a myšlenky tím či oním chcete zahnat nebo potlačit? Čím je potřebujete ze zvyku přebít? Jaké pocity nebo myšlenky chcete vytvořit, abyste se cítili lépe? To jsou základní otázky, které bychom si sobě (ve zklidnění) měli pokládat - abychom si začali rozumět a vykročili k vytváření vědomého a naplněného života.

• Uvědomění si svých vnitřních tendencí samo o sobě nemusí vždy pomoci vyřešit nepříjemné bažení a úzkost či jiné pocity, ale je to nezbytný krok k tomu, abychom udělali správné rozhodnutí. Dalším krokem může být přijetí této potřeby (nikoli vykonání), ať je jakkoli destruktivní. Přijetí tohoto pocitu (nikoli veřejného destruktivního projevení), ať je jakkoli nepříjemný. Přijetí této touhy (nikoli naplnění), ať je jakkoli svůdná a silná. Zvládnout to chce cvik (trénink - přijímání, focusing nebo meditace vhledu), návyk (zvyk), být upřímný sám k sobě (nelhat si do kapsy) a mít silnou motivaci (mít silnější "proč") zabývat se svými hlubšími motivy a jejich správností, tedy mít i silnou vůli a nepodléhat egu a ego-obranným mechanismům. Díky tomu se tyto negativní tendence rozplývají a ztrácí na své intenzitě. Je pak tedy možné se vědoměji, svobodněji a jasněji rozhodovat o tom, co je nejlepší v dané situaci udělat. To, aby nás neovládala a emocionálně nezahlcovala nebo nezaplavovala. O tom však více někdy jindy.

• Je důležité mít zdroj energie- ten, kdo nemá odkud brát, těžko může (vy)dávat. Kdo málo spí, kdo neumí relaxovat, neumí si uspořádat život, nezdravě se stravuje a málo se pohybuje, ten žije nevyvážený život. Život na dluh. Žije na úkor sebe sama a někdy i na úkor druhých. A časem se to projeví např. depresí a somatickým onemocněním. A samozřejmě na náladě, na výkonu, na kognitivních funkcích, takže i na výkonu v zaměstnání nebo ve škole, v rodině a celkově v osobním životě. Péče o zdravý životní styl, pohodu a celkovou kondici je naprostý základ.

• Vnitřní uspokojení také plyne z uspokojování našich nižších a vyšších potřeb (viz A. Maslow). Když uspokojujeme své biologické, psychologické a sociální potřeby, cítíme úlevu, radost a spokojenost. Opakem jsou frustrace způsobující neklid, úzkost a strach, emocionální výbuchy, somatizace, deprivace, apatie i smrt v některých případech. S vyššími potřebami souvisí zažívání lásky, úspěchu nebo seberealizace. Ten, kdo dělá, co ho baví, naplňuje a rozvíjí a je v tom úspěšný, má mnohonásobně radostnější a spokojenější život než ten, kdo dělá jen to, co musí a nechce. Neznamená to, že bychom podali výpověď ze zaměstnání nebo přestali uklízet, ale znamená to najít si každý den čas na něco, co nás těší, naplňuje a rozvíjí. Ideálně hledat takové zaměstnání, přátele a situace a mít takové koníčky, které nás sytí a dobijí nám "baterky". A pokud chceme dělat něco, co neumíme, je možná na čase se naučit něco nového.

• Důležité je ve svém životě tvořit, být kreativní a dostat se do inspirativní nálady, která nás bude vést a povznášet. A dělat to, co nás baví, co máme rádi a co nás uspokojuje. Nebo se dostat do tzv. stavu "flow" ("proudění", "tok"), kdy jsme naprosto zaujati danou činností a nemyslíme na nic jiného. To vytváří hluboký pocit radosti a spokojenosti. Prakticky - najděte si alespoň chvilku denně na to, co vás opravdu sytí a naplňuje, a pokud to nebude nutné, neslevujte z toho. Stane se to leitmotivem, barevnou stuhou, která bude protkávat šeď, nudu, bolest nebo nechuť děsného nebo průměrného života. A může se tak stát dalším zdrojem energie a chuti do života.

• Kdo nemá smysl života nebo životní cíle (vyšší účel), nemůže podle mě žít plnohodnotný život. Kdo si neurčil nebo nespoluurčil životní směr, tomu něco v životě bude chybět. Překonávání se, vědomé zaměření a dosahování něčeho lepšího (lepšího stavu bytí) je podle mě opravdovým využitím lidského potenciálu. Žít ze dne na den, žít (jen) pro druhého - pro práci, pro rodinu, pro peníze a jiné věci, ale nežít (i) pro sebe, je cesta k tomu stát se alkoholikem, propadnout sektě, být workoholikem nebo umřít v depresích. Ne nutně, ale prostřednictvím svých potlačených potřeb a pocitů nebo nenaplněnosti se můžeme nevědomě snažit seberealizovat se skrze cíle, přání a pocity druhých (za odměnu, pochvalu, přijetí, lásku nebo kvůli potřebě vyhovět). A to může být cesta oběti, která reaguje na vnější podněty, aby dodala smysl a důležitost sebe sama skrze něco "cizího". A pak vzniká potřeba chvilkově se odreagovat prostřednictvím alkoholu, sexu a malicherných úspěchů. Něco v nás totiž nebude chtít rezignovat na svůj pocit radosti a uspokojení. Navíc z dlouhodobého hlediska nemusíme mít sílu, chuť a odvahu pustit se do něčeho "neinstantního". Neustále budeme chtít zažívat slast nebo se vyhýbat bolesti, abychom z toho života přeci něco měli. Pokud nebudeme mít dlouhodobější směr v životě (vize, poslání), dokud nebudeme vědomi sebe sama (sebe-vědomí, sebe-poznání), dokud se nevzdáme laciných "oblbováků" a krátkodobých lákadel, nebudeme schopni vykročit na opravdovou cestu seberealizace. Jsou to lidé, kteří nevyužili svůj potenciál, aby vytvořili něco lepšího - pro sebe i pro druhé. Bez vlastní identity, bez vlastní vize a bez vlastní budoucnosti. Věřím totiž tomu, že my sami jsme strůjci svého osudu. A proto potřebujeme sebe sama a svůj osud vzít do vlastních rukou.